Tričko Škoda 1202

Škoda 1202 vznikla vývojem z typu Škoda 1201, ze kterého převzala podvozek s páteřovým rámem. Karoserie byla zcela nová, prostornější a s modernějšími tvary. Vnitřní vybavení vozu bylo částečně převzato z typu Octavia. Motor pocházel z typu 1201, měl však zvýšený kompresní poměr a vyšší výkon. Shodným motorem byla vybavena i Škoda Octavia Super ročníku 1961 (typ 703).

Výroba typu 1202 byla zahájena v říjnu 1961 v pobočném závodě ve Vrchlabí. Podvozky však byly stále vyráběny v Mladé Boleslavi. Vůz se vyráběl i s pravostranným řízením pro export do Velké Británie.

Vozy STW z prvních let výroby měly vodorovně žebrovanou masku se čtyřmi svislými lištami a předními nárazníky se svislými prvky (rohy). V roce 1963 došlo k faceliftu, při kterém byly odstraněny svislé lišty i rohy. Kapota namísto původních velkých písmen Š K O D A, získala menší chromovaný nápis s vodorovnou lištou. Příď vozu tak doznala optického snížení. V roce 1963 se také objevila varianta de Luxe s bohatší vnitřní výbavou. Zvenčí byla rozpoznatelná podle podélné boční lišty z eloxovaného hliníku. V roce 1969 došlo k úpravě motoru, který nyní dosahoval vyššího výkonu.

Vozy Škoda 1202 byly vyráběny do roku 1971, kdy uvolnily výrobní kapacitu pro nový typ Škoda 1203. Z celkového množství 60 141 vozů všech verzí [1] vzniklo 26 909 s karosérií kombi [3], z toho necelých 12 tisíc v provedení de Luxe.[2] Sanitní verze vznikla v 11 193 kusech. Celkové číslo také zahrnuje i necelých 10 tisíc pick-upů dodaných v rozloženém stavu pro montáž v Turecku.

Byly také vyváženy samotné podvozky, mimo jiné na Nový Zéland, do Pákistánu a Turecka, kde na ně byly montovány jednoduché karosérie.

Vyráběné varianty zahrnovaly tyto verze: kombi STW, dodávková, sanitní, pohřební a pick-up. Naproti tomu chyběla karoserie typu sedan, tvořící značnou část produkce typů Škoda 1200 a 1201.

Nejrozšířenější variantou bylo pětimístné kombi STW, známé pod přezdívkou „stejšn“ nebo „stejšna“ (podle anglického Station Wagon). Kombi mělo troje boční dveře - jedny vlevo a dvoje vpravo. Vzadu se nacházely vzhůru výklopné dveře a pod nimi sklopné víko pro přístup k náhradnímu kolu. Charakteristická byla klenutá okénka v zadních rozích karosérie.

Druhou nejznámější verzí je sanitka, což byl vlastně upravený STW. Sanitka měla oproti STW několik odlišností, např. pískovaná skla v zadní části vozu, svítící červený kříž nad čelním sklem nebo modrý majáček (u pozdějších sérií). Vůz měl také upravené odpružení zadní nápravy. Ke standardnímu vybavení patřila vysílačka a jedno (později dvě) žluté mlhové světlo vpředu.

Dodávka se od STW lišila zaplechováním zadních oken a chudší výbavou interiéru nákladní části.

Pick-up měl nákladní prostor oddělen přepážkou, nekryla jej střecha, ale mohl být zakrytý plachtou napnutou na odnímatelných obloucích. Nákladní prostor byl přístupný dvojitými zadními dvířky, která se otevírala netypicky do stran.

Pohřební vůz byl téměř shodný se sanitkou, postrádal však svítící majáček s červeným křížem, měl chudší výbavu vzadu a lišil se i jinak tvarovaným zadním sklem.