Tričko P-38 Ligthning - Typ II.

Historie P 38

Lockheed P-38 Lightning byl jednomístný stíhací a stíhací-bombardovací letoun, který byl považován za jeden z nejlepších spojeneckých bojových strojů během 2. světové války. Byl nasazován v bojích v Evropě i Tichém oceánu.

Letoun s dvojitými ocasními plochami byl rychlý, těžce vyzbrojený a velmi mnohostranný. Nemohl se rovnat s jednomotorovými stíhacími letouny Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190, na svou velikost však byl i tento stroj velmi snadno řiditelný a efektivní – alespoň se schopnými piloty. To platilo zejména v jihozápadním Pacifiku, kde s těmito stroji létali nejúspěšnější američtí piloti, major Richard I. Bong a major Thomas B. McGuire.

Ještě v roce 1944, kdy oblohu již ovládaly Mustangy, prokázaly ankety mezi budoucími americkými piloty, že stroje, které spojují se svou příští kariérou, jsou stále ještě Lockheed P-38 Lightning. Konstrukce P-38 pocházela již z roku 1937, avšak byla robustní a mnohostranná. Svým aerodynamickým provedením, nízkým odporem vzduchu a vysokou hmotností byl P-38 při stoupání rychlejší než jakýkoliv dosavadní vojenský letoun. Tento stroj byl používán jako výkonný stíhací bombardovací letoun, dále jako letoun pro stíhací akce v noci, průzkumné lety, ambulantní nasazení, torpédový bombardovací letoun a stroj pro vlečení cílů. Letouny P-38, které byly vyráběny v nejméně dvou tuctech verzí, byly používány ve více než 100 letkách US Army. Díky návrhu Charlese Lindbergha, který navrhl lepší využití paliva na letounech P-38 Lightning, měly tyto letouny větší dolet (ovšem vedle správného ovládání motorů mělo na zvýšení doletu nemenší vliv také použití vnějších odhazovatelných přídavných nádrží, což umožnilo výrazně zvýšit množství neseného paliva). Při jednom z útoků těchto stíhacích letounů byl sestřelen letoun, ve kterém letěl také japonský admirál Jamamoto, jedna z osob odpovědných za útok na Pearl Harbor. Ve Středozemním moři němečtí piloti Luftwaffe prokázali strojům Lightning svůj respekt tím, že je pokřtili na „Dvouocasého ďábla“. Na poslední verzi P-38L mj. létali i Richardem Ira Bong a Thomas B. McGuire, kteří dosáhli nejvyššího „skóre“ ze všech amerických stíhačů během II. světové války.

Do současné doby se zachovalo šest letuschopných strojů P-38.

Technické údaje

 Osádka: 1 (pilot)

 Rozpětí: 15,85 m

 Délka: 11,53 m

 Výška: 3,00 m

 Nosná plocha: 30,43 m²

 Hmotnost prázdného letounu: 5797 kg

 Vzletová hmotnost (bez podvěsů): 7938 kg

 Maximální vzletová hmotnost: 9798 kg

 Pohonná jednotka: dva kapalinou chlazené dvanactiválce Allison V-1710-111 a -113

 Výkon pohonné jednotky: 1600 hp (1193 kW)

 Geometrická štíhlost křídla: 8,26

Výkony

 Maximální rychlost: 667 km/h v 7620 m

 Dolet: 1770 km v boji, 3640 km předávací

 Dostup: 13 400 m

 Stoupavost: 1448 m/min

 Plošné zatížení (při max. vzlet. hmotnosti): 322 kg/m²

 Poměr hmotnost/výkon: 4,11 kg/kW

Výzbroj

 1 × 20mm kanón

 4 kulomety ráže 12,7 mm

 2 pumy o hmotnosti 454 kg nebo 726 kg

 nebo 10 raket HVAR ráže 127 mm pod křídly