Tričko Junkers Ju 87 - Stuka (Bomby)

Kvalitní bavlněné tričko s krátkým rukávem. Potisk - motiv legendárního německého střemhlavého bombardéru Junkers Ju 87 Stuka - silueta bomb a nápis Ju 87. Potisky jsou aplikovány kvalitní odolnou řezanou grafikou. Toto tričko pro vyrábíme pouze v černém, zeleném, pískovém a bílém provedení.

Junkers Ju 87 - Stuka

Junkers Ju 87 - Stuka [štuka] (pozn. přezdívka Stuka pochází z německého slova das Sturzkampfflugzeug) sloužil během druhé světové války jako střemhlavý bombardovací letoun nacistické Luftwaffe. Model Ju 87 B-1 se osvědčil především na počátku války (v Polsku, Holandsku, Belgii i Francii), v bitvě o Británii však zcela zklamal. V roce 1941 se objevil model Ju 87 D-1 s řadou vylepšení (aerodynamika, pancéřování). Vzhledem k síle nepřátelských stíhaček byly postupně stuky nasazovány jako bitevní letouny (Ju 87 D-7). Jako protitankový letoun sloužil typ Ju 87G, vyzbojen dvěma kanóny BK 37 ráže 37 mm.

Roku 1933 vypsalo RLM (říšské ministerstvo letectví) soutěž na výrobu střemhlavého bombardéru. Soutěže se zúčastnily firmy: Arado, Blohm & Voss, Heinkel a Junkers. Projekt firmy Junkers nakonec získal státní zakázku.

Předchůdcem Ju 87 bylo podobně koncipované letadlo Junkers K-47. První prototyp Ju 87V1 vzlétl v září 1935. Stroj zkonstruoval Herman Polman. Už tehdy letadlo získalo svoje charakteristické rysy jako celokovová konstrukce cetroplánu, či křídla do tvaru „W“ Prototyp byl poháněný motorem Rolls-Royce Kestrel V s maximálním výkonem 525 k. Pozdější prototypy se lišily motorem Junkers Ju-210A s vyšším výkonem, jednoduchou směrovkou a průzorem v podlaze pro jednodušší bombardovaní. Výzbroj se skládala kromě nesených bomb i z dvou kulometů MG 17 v křídlech a jednoho MG 15 ovládaného střelcem, pro krytí zadní polosféry. Prototypy měly nosnost jen do 500 kg. Ve své době byl stroj celkově dobrý, poměrně kvalitní a spolehlivý. Zkombinoval dobré letové vlastnosti, na svou třídu dostatečnou manévrovatelnost, dobrý výhled z kabiny a přesnost zásahů při bombardovaní, která se pohybovala okolo 30 m.

Na konci roku 1937 přišly první úpravy Ju 87A-0 a A-1 pozdější dokonalejší A-2 s novým motorem Ju-210D s větším výkonem (vyrobilo se 262 strojů). Luftwaffe však měla ke stroji výhrady. Ukázalo se, že nemá dostatečný dostup, operační dolet a malou nosnost bomb. Tyto nedostatky měla odstranit verze B. Ju 87B-1 se od předchůdců lišil zasouvatelným překrytem (na předešlých verzích se překryt kabiny vyklápěl na bok), jinak navrženou přední částí trupu a krytem motorů. Změny byly i na podvozku, rádiové anténě a směrovce. Na podvozkovou nohu byla namontovaná náporová siréna (charakteristická pro tento letoun) pro svůj psychologický účinek na nepřítele i civilní obyvatelstvo během útoku. Jiný byl i motor Ju-211A a později D s výkonem 1000, či později 1200 k. V prosinci 1939 začala výroba verze B-2. Ta se lišila větším vodním chladičem a dřevěnou vrtulí, která nahradila kovovou. Vylepšení se dočkala i radiostanice. Verze B-2 mohla nést až 1000 kg bomb. Tento typ se dočkal svého křestu ohněm ve Španělsku. Později v 2. světové válce.

Další podverze:

Ju 87B-2 U1 nebo také (U2) – měla jinou radiostanici

Ju 87B-2 U3 – měla zlepšené pancéřovaní posádky

Ju 87B-2 U4 – verze která používala namísto kol, sněžné lyže (nevyráběla se sériově)

Ju 87B-2 trop – verze určená do pouštních podmínek

Ju 87C – určená pro letadlové lodě

Ju 87R-1 – měla prodloužený dolet, možnost nést vnější přídavné nádrže a celková nosnost zvětšená o 250kg

Ju 87D-1 – byla nejvyráběnější verze (1037 ks), která byla upravená na základě prvních bojových zkušeností. Zlepšené bylo hlavně pancéřování posádky, změnila se obranná výzbroj z jednoho MG 15 na 2 MG 81Z, použitá byla novější verze motoru Ju-211F a později od února 1941 J. Úpravy se dočkal i podvozek a závěsníky, takže letadlo odneslo až 1800 kg bomb.

Ju 87D-1 trop - verze určená do pouštních podmínek

Ju 87D-2 – verze určená na tažení kluzáků

Ju 87D-3 – verze pro útoky na pozemní cíle (tedy změna, oproti střemhlavému bombardovaní)

Ju 87D-4 – torpédový bombardér

Ju 87D-5 - verze pro útoky na pozemní cíle, zlepšené pancéřování, výzbroj 2x 20 mm kanóny MG 151/20, větší rozpětí křídel; několik ks této verze bylo od března 1943 vyrobených i na Slovensku v továrně v Trenčianských Biskupicách

Ju 87D-6 – zjednodušení předešlé verze, nevyráběné sériově

Ju 87D-7 a D-8 – noční bombardéry, nový motor Ju-211P (1500 k), odstraněné vzdušné brzdy

Ju 87E – opěz novější verze pro letadlové lodě, která mohla nést i torpéda

Ju 87F – verze s větším rozpětím křídel, nevyráběná sériově

Ju 87G – verze odvíjející se od verze D-5, avšak speciální určená na boj proti tankům. Byla vybavená dvěma 37 mm kanóny BK-3,7. Vznikla na podnět německého esa Hanse-Ulricha Rudela létajícím na strojích Ju 87. Zkoušená už v roce 1942. V boji ve větším množství poprvé nasazená roku 1943 u Kurska.

Ju 87H – verze s dvojitým řízením, cvičná

Během invaze do Polska, útoku na Holandsko, Belgii a Francii zaznamenaly Ju 87B velké úspěchy a účinně pomáhaly postupujícím německým jednotkám jako „létající dělostřelectvo“. Zaznamenaly dokonce první sestřel, když 1. září 1939 sundaly polský letoun PZL P.11. Kryté převahou stíhacích Bf 109 předváděly exhibice v přesném bombardovaní vojenských i nevojenských cílů a tak získaly jednak fantastickými úspěchy (za příznivých podmínek), jako i výbornou propagandou přímo legendární pověst univerzální všechnoničící zbraně. Avšak už po jednom měsíci nasazení v bitvě o Británii v roce 1940 britské stíhačky ukázaly, že „Štuky“ jsou ve své skutečné podobě jen pomalá, neohrabaná a nedostatečně ozbrojená jednoúčelová letadla a musely být z bojů kvůli vysokým ztrátám staženy. Proto byly nasazeny ve středomoří a Africe, kde britské letectvo ještě tak silné nebylo. Pokusem o zlepšení stroje byla výroba verze D. Ta byla nasazovaná hlavně na východní frontě, kde v první letech bojů byla skutečně velkou oporou postupujících Němců. V roce 1942 však sovětské vzdušné síly začaly být pro Luftwaffe rovnocenným soupeřem. Jakmile Němci ztratili vzdušnou převahu i na tomto bojišti, skončily „Štuky“ jako i éra jejich střemhlavých náletů.

Zajímavostí je snad ještě verze G, která byla nasazena u Kurska. Taktika útoku na tanky byla jednoduchá ale o to účinnější. Stroje se snesly z oblohy podobně jako při střemhlavém bombardovaní, avšak neshazovaly bomby, ale mířily své kanóny na zadní část tanků. Tam se nacházelo jejich nejslabší pancéřování. Přestože množství nesené munice do těchto 37 mm kanónů nebylo velké, dokázaly během jednoho letu zničit až 6 ruských tanků. Hans-Ulrich Rudel na Ju 87 dosáhl neuvěřitelných 519 zničených tanků do konce války. Od roku 1936 do srpna 1944 bylo vyrobeno více než 6 000 Ju 87.

Technické údaje:

Osádka: 2 (pilot, kulometčík)

Rozpětí: 13,8 m

Délka: 11 m

Výška: 4,23 m

Nosná plocha: 31,90 m²

Hmotnost prázdného stroje: 3 205 kg

Maximální vzletová hmotnost: 5 000 kg

Pohonné jednotky: 12válcový řadový motor Junkers Jumo 211D, výkonu 1 184 koní (883 kW)

Výkony:

Maximální rychlost: 390 km/h

Dostup: 8 200 m

Dolet: 500 km s nákladem 500 kg pum

Výzbroj:

2 do předu mířící kulomety MG 17 ráže 7,92 mm, 1× dozadu mířící kulomet MG 15 ráže 7,92 mm

1× 250 kg puma pod trupem a 4× 50 kg pumy, dvě pumy pod každým křídlem.